volební kyvadlo

• Výstupy průzkumů

• Výstupem předvolebního průzkumu mohou být stranické preference, specifický volební model, přepočet modelu na mandáty, které by strana získala v Poslanecké sněmovně, či tzv. volební potenciál. Většina agentur zveřejňuje více než jen jeden typ výstupu.

  Stranické preference
  Stranické preference určité strany představují podíl těch, kdo vyjádřili záměr volit tuto stranu, vůči všem respondentům. Za základ výpočtu tedy slouží i ti, kteří řekli, že neví, k volbám nepůjdou apod. Stranické preference všech politických stran tedy v součtu nedosahují 100 %.

  Volební model
  Volební model představuje názor konkrétní agentury, jaký by byl pravděpodobný výsledek voleb v termínu konání průzkumu. Součet preferencí všech stran se ve volebním modelu rovná 100 %. Nicméně volební modely jednotlivých agentur se od sebe mohou výrazně lišit: někdy jde o jednoduchý přepočet volebních preferencí, jindy agentury data různě váží v závislosti na dalších odpovědích respondentů, např. na tom, s jakou jistotou se respondent chystá dorazit k volbám, zda volil v předchozích volbách apod. Má smysl srovnávat spolu jednotlivé volební modely, pokud se opírají o data sebraná v přibližně stejném termínu. Nemá smysl srovnávat volební model se stranickými preferencemi, ač i to se bohužel někdy děje.

  Přepočet na mandáty
  Přepočet volebního výsledku na poslanecké mandáty probíhá v ČR pomocí tzv. d'Hondtovy metody. Stejnou metodou je možné přepočítat na mandáty i výsledky předvolebního průzkumu vyjádřené volebním modelem, který si každá agentura stanoví v podstatě na základě svého uvážení a know-how. Přepočet na mandáty používáme také na Volebním kyvadle. Používáme k tomu stranické preference přepočítané na jednoduchý volební model, který předpokládá, že každý člověk, který v průzkumu uvedl volební preferenci nějaké politické strany, by šel k volbám se stejnou pravděpodobností. Pro zajímavost, tento jednoduchý volební model využívá např. agentura CVVM. Nepoužíváme tedy volební modely agentur, jejichž data máme k dispozici, protože ty jsou tajemstvím agentur. Jinými slovy, máme k dispozici data z předvolebních průzkumů konkrétních agentur, nicméně volební model konstruujeme sami, takže náš přepočet na mandáty se může lišit od přepočtu, který by agentura provedla na základě stejných dat, ale za použití svého tajného volebního modelu.

  Volební potenciál
  Poměrně novým typem výstupu v českém prostředí je volební potenciál. Jeho výpočtem agentury reagují na skutečnost, že mnoho voličů v termínu konání průzkumu ještě není rozhodnuto a často váhá např. mezi 2 stranami. Takový nerozhodný volič představuje volební potenciál pro obě tyto strany. Součet volebních potenciálů všech stran je tedy větší než 100 % (pokud existují voliči, kteří zvažují více stran). V letošních předčasných volbách do Poslanecké sněmovny využívá prvně volební potenciál také Česká televize: na základě volebního potenciálu zve hosty do televizních krajských debat.

• Cíle průzkumů

• Je běžným omylem domnívat se, že cílem předvolebních průzkumů je predikce výsledků voleb. Agentury většinou neusilují o predikci výsledků, nýbrž o analýzu podpory jednotlivým stranám v době konání průzkumu.

  Rozvržení sil v době průzkumu
  Deklarovaným cílem asi všech českých agentur, které provádějí předvolební průzkumy, je modelovat rozvržení sil jednotlivých politických stran v době konání průzkumu. Agentury např. nezohledňují kvalitu a předpokládané dopady probíhajících volebních kampaní či skutečnost, že mnoho voličů se rozhodne až na poslední chvíli. Nezohledňují ani aktuální politické kauzy, a to ani v případě, že u nich lze předjímat dopad na volební výsledek. Není tedy dost dobře možné srovnávat výsledky předvolebních průzkumů s výsledky voleb, protože předvolební výsledky neusilují zpravidla o prognózu.

  Prognóza volebního výsledku
  Některé subjekty se snaží o prognózu volebního výsledku. V USA jde např. o slavnou agenturu Gallup, v českém prostředí typicky o sázkové kanceláře. Mnohdy se lidé pozastavují, že sázkové kanceláře mají skrze své kurzy lepší výsledky v předvídání výsledků voleb než výzkumné agentury. Vlastně to ale není překvapivé, protože sázkové kanceláře o prognózu usilují a zohledňují i všechny informace, které mohou naznačovat určitou dynamiku ve vývoji preferencí. Výzkumné agentury se zpravidla soustředí jen na stav v době průzkumu.

• Forma dotazování

• Nejběžnější formou dotazování v ČR je osobní rozhovor tazatele s respondentem na základě standardizovaného formuláře (dotazníku). Alternativou je telefonický rozhovor, který předpokládá buď seznam telefonních čísel, nebo jejich náhodné generování. Z definice ignoruje neuživatele telefonů a zpravidla trpí také větší mírou odmítnutí odpovědi ze strany respondentů. Přesto např. v Americe funguje velmi dobře. Za méně spolehlivý považujeme online průzkum, protože populace uživatelů internetu je od populace oprávněných voličů významně odlišná. Z hlediska formy lze také odlišovat kontext dotazníku, tedy zda jsou otázky kladeny v rámci samostatného průzkumu, nebo v rámci tzv. omnibusu, kdy jsou respondenti dotazováni také na tematicky odlišné problémy než volební preference. V druhém jmenovaném případě je větší riziko zkreslení kontextem.

• Chyby a odchylky

• Proč se výsledky předvolebních průzkumů liší od výsledků voleb? Má to celou řadu důvodů. Jsou to: výběrová (náhodná) chyba, systematická (nenáhodná) chyba a časový posun.

  Výběrová (náhodná) chyba.
  Výběrová chyba je dána matematickými zákony pravděpodobnosti. Výběrový vzorek, i když je jeho výběr proveden zcela bezchybně, se může lišit od populace oprávněných voličů. Proto se v souvislosti s předvolebními průzkumy mluví o tzv. statistické odchylce, která se u menších stran uvádí asi +-2 procentní body a u větších asi +- 3 procentní body. To znamená, že pokud byl výběr proveden správně, neměly by se výsledky průzkumu lišit od reálné podpory jednotlivých stran v populaci oprávněných voličů o více než tyto +-2 až 3 procentní body. I toto tvrzení ovšem platí jen s určitou pravděpodobností, a tak se asi u jednoho z dvaceti průzkumů stane, že se bude lišit více, i kdyby byl výběr respondentů proveden zcela bezchybně. Lidově se tomu říká smůla.

  Systematická (nenáhodná) chyba.
  Větší problém je tzv. systematická chyba. Ta není dána zákony pravděpodobnosti, ale „systémově“ špatným výběrem respondentů. Sem spadá takřka nekonečné množství chyb. Například špatná práce tazatelů, práce s neaktuálními kvótami pro výběrové znaky (sčítání lidu koneckonců probíhá jen jednou za 10 let) či odmítnutí respondenta odpovědět. Pokud by odmítnutí respondenta bavit se s tazatelem nijak nesouviselo s volebními preferencemi, nebyl by to problém. Pokud ale tazatele častěji odmítnou respondenti s určitými volebními preferencemi, výsledky průzkumu to zkreslí. Bohužel se moc nedá zjistit, jak to je. Minimalizace různých nenáhodných chyb je velkou výzvou pro výzkumné agentury.

  Časový posun.
  Časový posun hraje roli ve všech výzkumech veřejného mínění: data se nějakou dobu sbírají, nějakou dobu analyzují, nějakou dobu trvá sepsat zprávu, ale veřejné mínění se mění. Slovy klasika: „Fraška života letí vpřed jako splašená herka a diváka už pranic nezajímá zápletka prvního aktu.” Navíc existuje před volbami čtyřdenní embargo na výsledky předvolebních průzkumů, takže poslední výsledky průzkumů před volbami nejsou ani tak aktuální, jak by teoreticky mohly být. A to nejdůležitější, předvolební průzkumy modelují situaci v okamžiku sběru dat, ale asi 20 % voličů se rozhoduje teprve několik dní před volbami.

Práce s Volebním kyvadlem vyžaduje alespoň intuitivní pochopení dat, na kterých je náš model postaven. Samotné kyvadlo Vám dovolí nastavit jakoukoli kombinaci voličských skupin. Uživatel ale musí mít na paměti, že data představují odpovědi omezeného vzorku respondentů. Současná verze Volebního kyvadlo používá pro každý rok agregovaná data z několika volebních průzkumů, aby byl výpočet rozložení mandátu co nejvíce robustní. Kombinujeme data ze dvou zdrojů: (1) data z výzkumu Naše společnost, který téměř každý měsíc provádí Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM), a data z výzkumu Trendy Česka, který taktéž téměř každý měsíc provádí Česká televize (data pro ni sbírá agentura TNS Aisa a v roli konzultanta se na výzkumu podílí Katedra sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy).

Pro každý rok tedy spojujeme asi 20 předvolebních průzkumů, čímž máme k dispozici odpovědi více než 20 000 lidí. Z nich ale pracujeme jen s těmi, kdo podle pravidel CVVM a TNS Aisa vstupují do volebního modelu. Pro CVVM jsou to ti, kteří uvedli volbu nějaké strany a zároveň uvedli, že by se voleb zúčastnili (tj. v dotazu, zda by účastnili voleb, zvolili varianty „rozhodně ano“ a „spíše ano“). Pro TNS Aisa jsou to ti, kteří uvedli volbu nějaké strany a kteří nevyloučili účast ve volbách (tj. v dotazu, zda by účastnili voleb, zvolili varianty „rozhodně ano“, „spíše ano“ nebo „spíše ne“). Do volebního modelu, který používáme pro odhad počtu mandátů, tak vstupuje v každém z let 2014, 2015 a 2016 přibližně 14 000 respondentů. Pro rok 2017 byly v době přípravy Volebního kyvadla zveřejněny jen čtyři průzkumy CVVM a žádný České televize, takže zde se volební model opírá jen o 2095 respondentů. Data zde použitá jsou pro nekomerční účely dostupná na webu Českého sociálněvědního datového archivu.

Kombinace dat z průzkumů dvou různých agentur je motivována především potřebou velkého množství dat pro dostatečně robustní odhad rozložení mandátů. Přesto platí, že jen pro nefiltrovaný výběr voličských skupin jsou výsledky reprezentativní. Jakmile si uživatel začne úžeji definovat skupiny, jejichž stranické preference chce použít k zobrazení sněmovny, stává se výsledek jen orientační.

Za strany levice považujeme: KSČM, SPO, ČSSD a LEV 21.

Za strany středu a nezařazené považujeme: ANEO, Piráti, SZ, RDS, Změna, Občané 2011, ANO, Starostové, KDU-ČSL, ODA, LES.

Za strany pravice považujeme: KČ, KAN, TOP09, SsČR, ODS, Realisté, Svobodní, Pravý blok, HV, Úsvit, SPD a DSSS.

Na Volebním kyvadle využíváme data z předvolebních průzkumů prováděných dvěma agenturami. V tabulce shrnujeme specifika předvolebních průzkumů jednotlivých agentur. Všechny pojmy jsou vysvětleny v sekci O předvolebních průzkumech.

Projekt Volební kyvadlo spatřil světlo světa krátce před volbami v roce 2013. Vznikl s vizí, že ukážeme, jak volí různé sociodemografické skupiny v Česku. Zároveň jsme se rozhodli počítat místo běžně používaného volebního modelu rozdělení mandátů. V důsledku českého volebního systému totiž rozdělení mandátů nemusí příliš odpovídat volebnímu zisku strany. Extrémním příkladem byly volby v roce 2006, kdy KDU-ČSL získala 7,2 % hlasů a Strana zelených 6,3 % hlasů, nicméně Lidovcům nakonec připadlo 13 mandátů, zatímco Zeleným jen šest.




Reálnou politickou sílu však představují právě mandáty, a tak nám přišlo zajímavé zohlednit, ve kterých krajích strany získávají své voliče a jak se jim v důsledku toho daří proměňovat procenta volebního zisku na mandáty. Tak se stalo, že Volební kyvadlo počítá právě mandáty, nikoliv procenta.




Před minulými volbami se nám ale nepodařilo sehnat dostatečné množství dat, a tak Kyvadlo nebylo příliš spolehlivé (na archivní verzi se můžete podívat zde).
Letos jsem proto spojili velké množství průzkumů (viz sekce Naše data), čímž se naše odhady staly mnohem robustnější a spolehlivější. Díky Volebnímu kyvadlu se tak můžete podívat na odhad toho, jak by vypadalo složení Poslanecké sněmovny, kdyby volila jen vybraná skupina obyvatel.



• Zorientujte se v problematice předvolebních průzkumů v sekci O předvolebních průzkumech.
• V sekce Naše data si přečtěte více o tom, na základě čeho počítáme naše odhady.
• Pohrajte si s interaktivním Volebním kyvadlem a podívejte se, kdo zasedne ve Sněmovně, pokud lidé jako Vy zůstanou sedět doma. Zvedá Vás to ze židle?
• Jděte k volbám :-)


Jaromír Mazák
je asistentem na Katedře sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde se věnujeme tématům politické participace, ať už se jedná o volební chování, online politické diskuse, sociální hnutí nebo advokační kampaně. Během magisterského studia strávil rok na Univerzitě v německé Jeně a během doktorského studia půl roku na Univerzitě v Oxfordu.



Kristýna Chábová
se zabývá politickou sociologií, hlavně předvolebními průzkumy, politickou kulturou a korupcí. Vystudovala PhD na FFUK (sociologie) a magisterský program sociologie na Univerzitě v Oxfordu, dále studovala ve Spojených státech a Francii.



Anne Illmannová
se zaměřuje se na volební kampaně a politickou komunikaci. Těmto tématům se věnovala také během ročního pobytu na univerzitě v Heidelbergu.


Zaujalo Vás Volební kyvadlo? Sledujte další sociologická témata na webu Katedry sociologie FF UK.